Listina základních práv a svobod
je součást ústavního pořádku České republiky. Byla přijata 16.prosince 1992 a rozeslána 28. prosince 1992. Plný text Listiny ve formátu pdf je k dispozici zde. Pohodlné čtení a studium Listiny současně s dalším základním zákonem - Ústavou je k dispozici v knize Ústava České republiky, kterou s velkou péčí v roce 1993 vydalo nakladatelství PASEKA.
Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné
- nezadatelné - člověk se svých práv a svobod nemůže vzdát ve prospěch někoho jiného,
- nezcizitelné - práva a svobody nemohou být jednotlivci žádným způsobem odňaty,
- nepromlčitelné - člověk se práva a svobody může vždy dovolat,
- nezrušitelné - stát práva a svobody nemůže zrušit žádným právním předpisem.
Přes jasnou deklaraci uvedených zásad dochází ke snahám základní práva ukrást, odňat, promlčet a zrušit. Děje se tak na nejrůznějších úrovních. Pro stát je tragické, když takové činy provádějí státní instituce a významní jedinci v nich pracující jako poslanci, policie, lékaři, právníci, politici ...
Tyto www stránky se snaží zaznamenat vzniklé případy a mapují i kroky směřující k nápravě.
Stát, Listina, lidé a svrchovanost práva
Naše vlast je součástí kultury Západu. Za téměř tisíc let a pět století dospěl Západ k demokracii - stavu vlády, kdy je uznána svrchovanost rovných práv v občanském životě i v úřadech.
Vzpomeňme na historii:
- 1. Zrození kultury Západu na počátku 6. století na synodě v Orleáns, bylo důsledkem uznání morální svrchovanosti Desatera).
- 2. Po tisíci letech říšští páni včetně biskupů podlehli ideji "koho panství, toho víra". Rozbrojů a válek neubývalo. Prosadil se absolutismus postupně strhávaný úsilím o republiku.
- 3. Zrušení nevolnictví a toleranční patent byly kroky k menší sociální nerovnosti. Dalším pak zrušení roboty v roce 1848. Dubnovou ústavou roku 1848 naše země dospěla do oligarchie, která uznávala "svrchovanost vybraných" domu Habsbursko-Lotrinského. Oligarchie podle Platona je jedním ze tří možných typů republik.
- 4. Ústavní listinou Československé republiky (čís. 121/1920 Sb.) vstoupila naše země do jiného, Platonem preferovaného typu republiky - timokracie („svrchovanosti úřadů“).
- 5. Oligarchie Západu vázané na kapitalismus (ekonomický liberalismus) vedly k sociálnímu vyloučení mnoha lidí. Timokracie německé Výmarské republiky vedla k nacismu, krajnímu, nelidskému zneužití moci úřady. Jeho porážka v roce 1945 dovedla k ustavení Organizace spojených národů a k vyhlášení Všeobecné deklarace lidských práv OSN, „uznání přirozené důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv členů lidské rodiny“.
- 6. V Československu byla timokracie smetena v únoru 1948 třetím typem republiky – ochlokracií („svrchovaností lidu“),(viz Ústava 9. května) a ji ovládající Sovětský svaz nedovolil naší zemi hlasovat pro Všeobecnou deklaraci lidských práv. I přes nelidskost diktatury vědomí rovnosti v důstojnosti i v právech sílilo a Všeobecná deklarace lidských práv a svobod byla postupně vtělena do mezinárodní smlouvy – MEZINÁRODNÍHO PAKTU o občanských a politických právech, jenž byl k podpisu otevřen v OSN roku 1966.
- 7. Když hrozilo, že Sovětský svaz a jeho blok nepřistoupí k přijetí PAKTU, což by vedlo ke zpomalení opětovného sjednocení lidí v základních právech, vstoupil do celého procesu Svatý stolec. Veden sociálním učením latinské církve Druhého vatikánského koncilu inicioval tzv. Helsinský proces, završený v roce 1975 Závěrečným aktem Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (ZAKBSE). Deset zásad z Helsinek se stalo základem mezinárodních vztahů v Evropě a umožnilo přijmout PAKT i komunistickému Československu (č. 120/1976 Sb.).
- 8. Uznání rovnosti v důstojnosti i v právech bylo ale pro komunisty nepochopitelné. Dvě z deseti zásad vtělených do ZAKBSE „umožnily“ komunistickému režimu nepřijmout "prováděcí normu" k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech. Jejich argumentace „neporušitelností hranic“ a „nevměšováním do vnitřních záležitostí“ dlouho nevydržela. Komunistická ochlokracie se v Česku začala hroutit v listopadu 1989 a 8. února 1991, byl i na území Československa uvozen ústavním zákonem č. 23/1991 ústavní zákon LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD. Nepřirozené období „koho panství, toho víra“ tak skončilo po více jak 435 letech i u nás a poprvé v našich dějinách byla nastolena demokracie ("rovná práva v občanském životě i v úřadech“). Usnesení č. 2/1993 Sb. předsednictva České národní rady rozeslané dne 28. prosince 1992 pak potvrdilo, že ústavní zákon Listina základních práv a svobod je nejen první, ale i nezadatelnou, nezcizitelnou, nepromlčitelnou a nezrušitelnou součástí ústavního pořádku samostatné České republiky .
Lidé se rodí svobodní a jejich touhy mohou sklouznout i k ničím neohraničené volnosti. Klasické republikánství (Platón) předpokládá neustálý cyklus střídání forem republik. Stála-li na začátku oligarchie, následovaná timokracií, smetená ochlokracií, aby mohla být nastolena demokracie, tak by mohla být opět vystřídána oligarchií. A právě tomuto vnitřnímu pokusu nyní Západ čelí. Jeho vedoucí liberálové jsou podporováni i timokraty (socialisty až „nacisty“) a ochlokraty (až „komunisty“). Spojuje je odpor proti demokratickému řádu lidských práv a základních svobod, založené Listinou. Uznat „rovnost v důstojnosti i v právech“ je pro ně nepředstavitelné“. Chtějí zpět svoji výjimečnost elit, úřadů, či množství.
Západ byl koncipován roku 511 jako pozemská monarchie Ježíše Krista, podrobená jeho zákonu – Desateru. Listina byla přijata nevěřícími i křesťany. V ní deklarovaná základní práva jsou neměnitelná.
Musíme aktivně čelit pokusům oligarchů, timokratů a ochlokratů o odstranění či i jen omezení základních práv a svobod, tedy snaze „podvrátit hlavní základy spravedlnosti a mravnosti“, aby „bylo dovolené, cokoliv se jim zlíbí, což není nic jiného než dohánět lidské pokolení k potupné a nečestné záhubě“.
Změny v zákonech
Přijetí Listiny do ústavního pořádku Čeké republiky vynutilo změnit zákony, které byly v rozporu s Listinou. V Trestním řádu (č. 69/1994 Sb.), bylo znění paragrafu 75 již v souladu s Listinou, zajišťující, že zadržený bude do 24 hodin odevzdán soudu, nebo bude propuštěn na svobodu.
Příklady protizákonné činnosti části poslanců, policie a státního zastupitelství
V roce 1998 se situace mění. Většina poslanců krátce před svým rozpuštěním odhlasuje "ústavní zákon" (č. 162/1998 Sb.), který je v rozporu s mu nadřazenou Listinou a je tedy neplatný. Stojí za přečtení. Jak snadno se dají slavnostně vyhlášená Lidská práva změnit. Nejen poslanci, kteří hlasovali pro změnu, ale i podepsaní Zeman, Havel a Tošovský hrubě znevážili smysl neměnné Listiny. A jak plyne z následujícího radují se z toho ti co touží po moci, kteří "mohou" dělat vše co jim momentálně vyhovuje.